Jak jsem právě neprodal tento blog

Autor: Jaroslav Fišer

Uplynulý víkend mi v mailu přistála nabídka na odkoupení tohoto blogu. Nabídek na odkoupení některého z našich projektů chodí několik ročně, ale tato se od většiny ostatních lišila tím, že měla konkrétní cíl a hlavně nešlo o nějakou anonymní poptávku. Autor se podepsal celým jménem, uvedl e-mail a dokonce i telefonní spojení. Navíc podle e-mailu jsem dohledal, že patří mezi čtenáře blogu a zapojil se do diskuze.

Zajímavé bylo, že zájemce nechtěl pouze doménu, kterou lze teoreticky považovat za celkem atraktivní, ale celý blog i s obsahem. V e-mailu deklaroval snahu navázat na to, co jsme dosud vytvořili. To mi trochu vadilo, na druhou stranu dobře vím, že do psaní příspěvků na blog se poslední dobou musím nutit a pokud by někdo v psaní pokračoval, bylo by to určitě lepší, než stránky nechat takzvaně vyhnít. Ačkoliv jsem původně neměl záměr blog ani doménu prodávat a peníze v danou chvíli nutně nepotřebuju, nabídka od zájemce se zvyšovala a nakonec jsem byl rozhodnut, že částka je dostatečně vysoká na to, abych nad tím ještě popřemýšlel. Včera jsem se pak po konzultaci s kolegou rozhodnul, že Blábol prodám. Chtěl jsem tuto novinku zavolat zájemci a to i přesto, že už byl navečer a obvyklá pracovní doba skončila. Zájemce po telefonu nebyl zrovna sdílný, což trochu chápu. Taky nejsem příjemný, pokud někdo otravuje po pracovní době. Nechali jsme tedy hovor a doladění detailů na dnešek.

Na první dojem se snažím neklást důraz a proto jsem dnes volal znovu bez jakýchkoliv další předsudků a těšil se, že to probereme. Po e-mailu totiž vyjednávání probíhalo velmi korektně a solidně. Bohužel způsob komunikace po telefonu ze strany potenciálního zájemce byl snad ještě horší než včera. Tak nepříjemného člověka jsem zažil naposledy snad ještě za totáče v samoobsluze. Náš rozhovor netrval ani minutu a skončil poté, co mi na moji otázku na budoucí využití a směřování webu odpověděl ve smyslu, co je mi po tom, že mi to stejně může být jedno. Moje reakce přišla hned a řekl jsem, že obchod skončil. Ještě než jsem zavěsil, slyšel jsem akorát překvapené „tý vole…!“

Možná jsem udělal chybu, ale představa, že by někdo podobný byl spojený s projektem, který jsem rozbíhal a pod kterým jsem podepsán já a moji spolupracovníci, by mi nedala spát. Takže vzkaz pro Vás, pane M.M.: děkuji za upřímnost, ale není mi to jedno…

Tento článek byl publikován 27.11.2013 at 11:12 v kategorii Naše weby a projekty. Můžete sledovat všechny komentáře přes RSS 2.0 feed.